Rok '94

Nedvědi

1:Plakalo DAobro na rohu s Láskou,
Pokora zpívala jim druhej hlas,
před sebou klobouk a v špinavejch blůzách zpívali hlDad,
a kolem lEůza, v rukou kameny a bahno a žluč,
za pár drHmobnejch je nutila smEát,
vHmýkřiky "sražte je a nenechte být",
někdo přEines' první dříví, oni zE7ůstali stát.
2:Moudrost je hloupost, co vymyslel někdo,
aby se lidé mohli trápit jen,
čím toho člověk ví víc, tím smutnější mu připadá svět,
jak bezohledně jednoduchost blaženě spí,
šťastná, že neví nic,
lemtá si svou skleničku a na mastnej stůl
hlava padá, co asi říct?
R:Že hvězdy zAa noci když na nebi svítěj',
můžeš si číst z jejich krásných jmen,
a z knížek básníků že voní to krásou, když verše znDí,
že v pEodvědomí máme všichni jasnej cíl:
pHmomáhat a v ústraní bEýt (stát),
že lHmáska je to jediné, s čím přežít se dá,
a bEolest přijde, když nejde žE7ít.
3:Poslední první budou, až přijde ráno,
na schodech kamsi budou zástupy stát,
a ten, kdo nevěřil, co moudře je psáno, asi bude se bát,
a všechno nenávratně sečteno přijde,
aby se zpovídal, už nepůjde lhát,
domů se jde tak strašně snadno,
jsou cesty, odkud nejde vrátit se, vstát.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:26:57.351+00:00
Výsledky hledání: